Slovo místostarosty

28.11.2016

Pomalu ale jistě uzavíráme poslední kapitolu knihy tohoto roku. Jsme v adventu, blíží se Vánoce. Pro mnohé, zvláště pak pro ty nedávno narozené, nejkrásnější doba z celého roku. Proč tomu tak je? Když zrovna lidé neprožívají nějaké těžké období, nějaké trápení, jsou Vánoce dobou sdílené radosti. Ta pramení z podstaty Vánoc, kterou nejlépe charakterizuje slovo dar. Celá křesťanská civilizace si připomíná a slaví narozeniny Ježíše z Nazaretu, kterým Bůh obdaroval člověka, ať už v něj člověk věří, či nikoliv. Takto tuto událost chápou křesťané a na tomto pochopení je založena jejich víra. Když se lidé o Štědrém dnu vzájemně obdarovávají, nedělají nic jiného, než že napodobují ono Boží obdarování člověka.

Jako malý kluk jsem se těšil na rozbalování dárků pod stromečkem jako na největší událost roku. Dostat dárky od „Ježíška", to bylo něco. Později jsem kromě onoho blaženého pocitu obdarovaného začal pociťovat ještě další neméně pěkný pocit, a to pocit z obdarování druhých. Jejich radost z mého daru se stávala i mou radostí. A s přibývajícími roky jsem stále více zakoušel a uvědomoval si, že radost ze života a štěstí, po kterém každý člověk bytostně touží, nepramení zdaleka jen z toho, co se mi podařilo získat, co všechno mám. To vše působí pouze potěšení, které dříve či později pomine. Pravá radost a pravé štěstí pramení z dávání, z rozdávání radosti druhým těmi nejrozmanitějšími způsoby. Přitom některé z nich doslova nic „nestojí". Někdy stačí úsměv, povzbuzení, někdy jen trochu vlastního času, který věnujeme druhým. Toto dávání, kterým rozmnožujeme dobro ve světě, působí zároveň radost samotnému dárci. Činí totiž život smysluplným. Říká se mu také láska. John Powell ve své knize „Štěstí začíná uvnitř" definuje štěstí jako odměnu lásky. Neznám výstižnější definici štěstí.

Tak vám všem a všem vašim blízkým přeji KRÁSNÉ VÁNOCE a hodně radosti z lásky, která dává.

Josef Hermann
místostarosta